Wattpad - by CheerySloth

Nedej nám v hříších našich tvrdě spáti

Ty to nějak vyřešíš. Na něco přijdeš. Vždycky jsi na něco přišel, vždycky jsi to zvládnul... Takové věty Jindřich poslouchal poslední dobou často. A začínalo mu to pěkně drásat nervy. Všichni se na něj bez většího přemýšlení spoléhali a vůbec si nepřipouštěli, že on byl také prachobyčejným člověkem. Jak měl lidem ksakru vysvětlit, že je omylný a je pouze otázkou času, kdy tahle jeho štěstěna vyprchá jako pěna v korbelu piva?! Život nikdy neplyne dle představ. S příchodem tmavého, chladného podzimu začíná osud na Jindřicha s panem Ptáčkem zlomyslně líčit čím dál více pastí. Přichází jedna rána za druhou, každá výšina slibuje tvrdší pád než ta předchozí. Čelit takovýmto nástrahám není snadné a je pouze otázkou času, kdy člověka opustí poslední síly... či se naposledy vzepne a vyšší moci se vzpříčí. (Původně vydáno prostřednictvím Archive of Our Own.)

Start Reading

Nedej nám v hříších našich tvrdě spáti

[Zizkat] Zuřivost razí cestu vpřed

Oblohu postupně přestal halit dým, praskání dřeva zvolna ustávalo, jak oheň neměl co víc brát, a po směsi řevu a bezradného pláče nezůstalo zhola nic; zničenou osadou se nyní rozléhalo tísnivé ticho. Světlo dne postupně vystřídala narůžovělá záře smrákání a brzy nato se nad zpustošenou scenérií začala slétat hejna krkavců lačnících po čerstvých mršinách. A Kateřina, sic tělesně naživu, uvnitř životem taktéž neplála. -- Ve hře Kingdom Come: Deliverance 2 sehrává Kateřina společně s hejtmanem Žižkou z Trocnova ústřední roli. O jejich životě před příběhem se však dozvídáme jen z malých střípků, a tak vyvstává otázka, kterak vlastně Žižka ke Kateřině přišel? Příběh napsán na přání a rovněž věnován MissCelofan jakožto upřímné poděkování za její práci na tomto herním skvostu - bez ní by Komár nebyl Komárem a kočovnickému táboru by chyběla ta správná autentická atmosféra. Budiž pochválena nezměrná trpělivost této ženy, jelikož ani mé lenochodí tempo ji v čekání na tento kus (výjimečně) mládeži přístupného čtiva neodradilo. Ještě jednou tedy posílám tisíceré díky v naději, že se čekací doba vyplatila, a že si alespoň trochu čtení užiješ! Za případné chyby se omlouvám.

Start Reading

[Zizkat] Zuřivost razí cestu vpřed

Pevná ruka pejskům svědčí

Volné pokračování příběhů 'Lancelot jak se sluší a patří' a 'To by se správnému psovodu státi nemělo' (Původně vydáno prostřednictvím Archive of Our Own, na přání i zde.) -- „Nuže... Párkrát mi to nedalo a rozhodla jsem se je na lov tajně sledovat, přeci jen se podezření na nekalosti vysloveně nabízí, že?" „No a zjistilas něco?" zeptal se Hanuš dychtivě šeptem. Urozené dámě se sevřela víčka do úzkých štěrbin. Míti takovou moc nad něčími životy neuvěřitelně mámilo mysl. Cítila se jako hráč šachu, který shora shlíží na trpělivě vyčkávající figurky, z nichž dle důležitosti vybere ty, jenž padnou ve jménu vyšších cílů, na obyčejné pěšáky sehrávající roli přijatelných obětí pro vydobytí velkého vítězství. Stačilo pár slov, a věci by se daly do pohybu samy. Byly by k nezastavení. „Zjistila." O utajovaném vztahu svého manžela a jeho věrného rytíře Jitka už ví. Pro oba muže začíná období protkané strachem a nejistotou, avšak mazaná paní má v rukávu plno triků, jak ze svízelné situace vytěžit to nejlepší. Přichází proto s oboustranně výhodnou dohodou, které nenadálá pozvánka na hostinu do Lipnice jen nahraje do karet. Co by to však bylo za frašku pro smetánku, kdyby vše šlo podle plánu?

Start Reading

Pevná ruka pejskům svědčí

To by se správnému psovodu státi nemělo

Volné pokračování příběhu 'Lancelot jak se sluší a patří' (Původně vydáno prostřednictvím Archive of Our Own, na přání i zde.) -- Pana Ptáčka, jehož sžíral urputný hlad po dotecích jeho milovaného kováře, poselství braniborského kurfiřta zoufale nezajímalo! Síň opustil hned mezi prvními. S vidinou spoře oděného Jindřicha se jal muže dychtivě hledat, jen aby se od náhodného strážného dozvěděl, že mezitím, co probíhalo jednání, si jeho milého stačil odvést na pomoc nějaký měšťan. Prý cosi s krádeží. A Jan supěl. Tyhle věci snad patřily do pravomoci ozbrojenců - proč tedy ty bídníky živili?! Odkdy měl jeho osobní strážce co do činění s řešením bohapustých zbytečností sebranky prosťáčků?! Obzvlášť když jeho přítomnost sám pán z Pirkštejna krajně vyžadoval! Šlechtic nezapomněl dotyčnému strážnému, potažmo celé té bandě darmožroutů, za jejich neuvěřitelnou neschopnost vynadat a pohrozit odnětím velké části grošů. Pan Ptáček zoufale teskní po návratu svého věrného rytíře z dlouhé cesty, leč ani po jeho příjezdu se kýžených dotyků nedočká. Zdá se, že jim život neustále hází klacky pod nohy a jeden na druhého nemají čas. Situace postupně začne být neúnosná nejen pro ony dva tajné milence, ale zároveň i pro mladou paní z Kunštátu, jejíž zájem o skalického kováře každým dnem roste.

Start Reading

To by se správnému psovodu státi nemělo

Lancelot jak se sluší a patří

„Hergot, Jindro! To je pořád Ptáček tohle, Ptáček tamto... Vždyť ty vo něm mluvíš víc než o tý tvojí Tereze! Jeden by snad řek, že jsi v tom s nim až po uši!" Jindřich seděl na lavici jakoby přikovaný. Celý ztuhl. Tupě zíral do stolu a zarytě mlčel. Pravačkou křečovitě svíral ucho korbelu, div neprasklo, a čelisti držel již od pohledu zaťaté tak úporně, že by Bohuta skoro přísahal, že k až němu doléhalo to bolestivé skřípění zubů. V tlumeném světle svíček se těžko odhadovala barva obličeje, nicméně si farář nemohl pomoci - mladík se mu zdál bílý jak umrlčí kvítko. Řekl snad něco špatně? Po skončení dobývání suchdolské tvrzi si Jindřich teprve začne naplno uvědomovat, kam vlastně až jeho oddanost vůči panu Ptáčkovi sahá. Korunu tomu nasadí nešťastná průpovídka faráře Bohuty, která mladému kováři nedá spát natolik, že se pro samou hanbu raději od Jana úplně distancuje. Jenže to by v tom byl čert, kdyby si ti dva k sobě opět nenašli cestu... Zvláště když je postrčí jedna šikovná dáma v modrém. (Původně vydáno prostřednictvím Archive of Our Own, na přání nově i zde.)

Start Reading

Lancelot jak se sluší a patří